Voda řeší všechno... Bolí tě hlava? Pij více vody. Štve tě někdo? Utop ho!!!

Deník jednoho blázna, druhá kapitola

13. června 2017 v 17:19 | Maty |  Povídky
Ahoj. Přináším Vám pokračování Deníku jednoho blázna. Začínají tu být častěji povídky od Matyho než od nás... To budeme muset napravit. A tak slavnostně slibuji, že příští příspěvek bude náš dílo. Smějící se Tak si příběh užijte a budeme rádi, když zanecháte nějaký názor.
Sami




Nejhorší den….
Je tu další letní den a já vstávám už okolo osmé hodiny. Stále nemůžu uvěřit tomu, co se stalo včera. Včera to byl naprosto skvělý den se skvělou slečnou. Poté co jsem se nasnídal, jsem si pustil rádio a odpočíval. Asi tak po hodině jsem si vzal do ruky telefon a napsal Sofii, jestli by nezašla ven. Po chvilce mi odpověděla, že velice ráda. Tak jsem navrhl, že bychom se mohli sejít tak za třicet minut v parku. Napsala: "Dobře, budu tam J." Hned jak jsem si tuto zprávu přečetl, jsem popadl své věci a vyrazil. Byl jsem tam o deset minut dříve a čekal jsem na Sofii. Ubylo dvacet minut a Sofie stále nikde. Začal jsem mít strach, co se jí mohlo stát. Párkrát jsem ji zavolal, ale nebrala mi telefon. Tak jsem zašel k ní před dům, třeba usnula a zapomněla na naši schůzku. Když jsem zazvonil u ní před domem, ze zvonku se ozval krásný hlas její maminky. Pozvala mě dál. Když jsem vešel dovnitř, posadil jsem se v obývacím pokoji a její maminka mi nabídla mi něco k pití. Já jsem řekl, že nic nechci a představil jsem se. Ona se mi představila jako Catherine. Poté co jsem se představil, odvětila: "Ano o tobě jsem včera celou noc slyšela samé dobré věci." Celkem jsem se udivil, protože o mně ještě žádná dívka nemluvila.
"Promiňte, jestli se ptám nevhod, ale co o mě Sofie říkala."
"Říkala, že to byl báječný den, a i když jste se teprve seznámili, nemohla si pomoct. Prostě se jí líbíš, je s tebou zábava, ale hlavně se s tebou cítí v bezpečí. Možná to bude částečně proto, že jsi ji ochránil před Zdeňkem." Bohužel ti to nemůže říci do očí. Hned jsem se zeptal jak to? Víš, předtím než chtěla vyrazit za tebou tak se jí zamotala hlava a omdlela tady. Já jsem hned volala záchranku a během dvaceti minut už mi ji odváželi do nemocnice. Když říkala tato slova, vháněly se jí do očí slzy. Já jsem se neudržel a také jsem se rozbrečel. Ona mě objala a řekla, že bude v pořádku. Věřil jsem tomu. Poté jsem se jí zeptal, kam ji odvezli. Odpověděla, že do místní nemocnice, která je asi dva kilometry vzdálená. Já jsem se omluvil, poděkoval za pohoštění a za popovídání. Přezul jsem se do bot a vyrazil jsem směr nemocnice. Ještě před tím, než jsem šel do nemocnice, jsem se stavil v obchodě a koupil jsem pugét růží a velkou bonboniéru s jejím jménem. Když jsem dokoupil, pokračoval jsem ve směru ke své milé. Když jsem kráčel ulicemi svého města, přemýšlel jsem nad vším, co jsem s ní za ten jeden den prožil, vím, že je to divné, ale cítil jsem, že ji mám opravdu rád. Blížil jsem se k nemocnici a měl jsem čím dál tím větší strach, co mě čeká. Vstoupil jsem do nemocnice, hned se mě chytl pocit strachu a nebezpečí. Není divu, protože už jsem ležel v nemocnici asi tak pětkrát a vždy jsem z toho měl divný pocit. Bloudil jsem uličkami, které zatajovaly celou nemocnici a ne a ne najít pokoj, kde ležela Sofie. Když jsem procházel těma uličkami, potkával jsem spoustu lidí a vyptával jsem se na jejich příběhy, proč se zde ocitli. Nejvíce mě dojal příběh jednoho staršího muže, který se zde ocitl bez svého zavinění. Nyní vám převyprávím kousek jeho příběhu. Začalo to jednoho dne, když si obyčejně šel koupit noviny a popíjet ranní kávu. Vše nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Ovšem potom se stala věc, na kterou už nikdy nezapomene. Když odcházel z kavárny a šel směrem domů, tak ho najednou jeden mladší muž přepadl a ukradl mu peněženku. On se samozřejmě začal bránit a nechtěl lupiči peněženku dát. Zloděj najednou vytáhl nůž a několikrát ho bodl do břicha. Starší muž, sebou padl na zem a probudil se až v nemocnici. Když se zeptal doktorů co mu je, tak mu odpověděli: "Je štěstí, že jste přežil, máte jen pár bodnutí do břicha, chvíli si vás tu necháme, ale za dva týdny budete zdráv jako rybička."

V tu chvíli se mu vykouzli úsměv na tváři. Když mi tento příběh vyprávěl, uvědomil jsem si, že život je krásný, ale zároveň i smutný. Neudržel jsem se a pomalu se rozplakal. Když se mě zeptal, proč pláču, odpověděl jsem mu: "Víte, váš příběh mě dojal a jsem rád, že jste zůstal na živu." On se na mě usmál a odpověděl: "To já taky." Poté jsem se s ním rozloučil a šel hledat pokoj, na kterém ležela Sofie. Zeptal jsem se sestřičky, kde bych mohl Sofii najít a ona odpověděla, že jí najdu na pokoji číslo 28. Takže jsem šel hledat její pokoj. Když jsem ho našel, vešel jsem dovnitř a málem jsem se rozbrečel. Když mě uviděla ve dveřích s pugetem růží a bonboniérou v ruce vykouzlil se na jejím obličeji úsměv, který mi dával sílu. Přistoupil jsem k posteli a objal ji. Ona mne objala silněji a šeptala mi: "jsem ráda, že jsi přišel." Odpověděl jsem: "Já taky." Poté se na mě usmála a dala mi pusu. Jak jsem tak seděl v jejím pokoji, tak čas ubíhal jako voda a blížil se konec návštěvních hodin a já se pomalu musel loučit se Sofinkou. Ještě před tím, než jsem odešel, jsem ji silně objal a políbil. Řekl jsem, že si dnešní schůzku musíme vynahradit. Ona se usmála a řekla, že bude ráda a že jí je líto, že jsem ji musel vidět takhle. Já jsem se na ni usmál a řekl: "Lepší tě vidět takto nežli vůbec." Políbil jsem ji a zmizel ve stínu nemocnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 18. června 2017 v 19:23 | Reagovat

Zajímavý příběh, propletený ději, maminka s krásným hlasem, dívka, kterou miluje a ona o něm hezky mluví...,pěkné. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama