Voda řeší všechno... Bolí tě hlava? Pij více vody. Štve tě někdo? Utop ho!!!

Co když je to tak správně?- téma týdne dvě (Děda)

8. června 2017 v 18:16 | Maty |  Téma týdne
Ahoj, znovu tu máme příběh od Matyáše. Sice už tu příběh na toto téma týdne máme, ale ten byl od nás. Tak tady máte něco z klučičího pohledu. :) Doufám, že se vám bude líbit a můžete nám napsat, jestli chcete abychom dál zveřejňovali jeho práci.
Sami

Přemýšleli jste někdy o tom, jestli to, co se stalo, se mělo stát a jestli je to správně? No, tak tenhle příběh je o tom. Psal se sluneční den a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco špatného. Ale to jsem se spletl. Jak už jsem zmiňoval, byl slunný den a mě napadlo, že bych mohl zajít ke svému dědečkovi. Jak mě napadlo, tak jsem také učinil. Má cesta vedla okolo autobusového nádraží, mnoho obchodů a jiných zbytečností. Ale nejlepší na mé cestě byl park, kde jsem si lehl do trávy a asi tak na dvacet minut si odpočinul. Poté jsem vyskočil, plný energie a vyrazil směr dům, kde bydlí děda. Jakmile jsem dorazil před dveře dědova domu. Zazvonil jsem a nic se nestalo. Obvykle mi babička otevře během vteřiny ale teď nic. Párkrát jsem zkusil zazvonit znova, napadlo mě, že mohla usnout, ale stále nic. Tak jsem vzal mobilní telefon a zavolal jsem ji. Když to zvedla, zeptal jsem se jí, kde je a jestli s ní není děda. Ona mi odpověděla, že jsou společně s dědou v nemocnici. Když toto dořekla, okamžitě jsem zavěsil a upaloval směr nemocnice. Cestou jsem ještě stihl koupit mandarinky v takovém tom oranžovém pytlíku. Když jsem dorazil do nemocnice, tak jsem pár minut bloudil uličkami, něž mě napadlo, se zeptat, kde leží děda. Dostal jsem odpověď, že na pokoji číslo 23. Takže můj plán bylo najít pokoj číslo 23. Netrvalo ani pár minut, než jsem ho našel. Když jsem ho našel, vešel jsem dovnitř a uviděl dědu v nemocniční posteli. Když jsem ho uviděl, neudržel jsem emoce a rozbrečel se. Děda si mě společně s babičkou vzal pod svá křídla a pevně nás objal, řekl, že se blíží jeho konec a že na nás bude v nebi dávat pozor. Těmito slovy jsem s ním zakončil jeho život. Jelikož končili návštěvní hodiny, tak jsme museli s babičkou odejít. Nejraději bychom tam přespali, ale bohužel jsme nemohli. Ještě před tím, než jsem šel spát, nám zavolali z nemocnice, že dědeček zemřel a já měl v tu dobu pocit, že jsem zemřel vevnitř. S tímto pocitem jsem usnul. Během večera jsem se několikrát probudil a vždy jsem cítil jak mě něco nebo někdo silně drží za ruku. Říkal jsem si, že to byl určitě DĚDA.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. června 2017 v 18:57 | Reagovat

To je opravdu smutné :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama