Voda řeší všechno... Bolí tě hlava? Pij více vody. Štve tě někdo? Utop ho!!!

Co když je to správně? - téma týdne

5. června 2017 v 21:09 | Kačule, Sami |  Téma týdne
Ano, uhádli jste! Po dlouhé době zase něco zveřejňujeme! Tak snad se naše neaktivita zmenší...Kačule
Seděly jsme s mojí nejlepší kamarádkou na lavičce v parku a pojídaly čokoládovou zmrzlinu. Nebyl to dětský park, spíš jenom stromy a příroda, a tak tady nepobíhaly žádné děti. Mohly jsme si tak v klidu povídat.
"Neřeknu mu to." opáčila jsem už po několikáté.
"Ale no tak. Uvidíš, že to je dobrý nápad." odpověděla mi a zadívala se mi do hnědozelených očí. "Nemáš se čeho bát." dodala.
"Mám. Já u něj nemám nejmenší šanci." řekla jsem sklesle a zadívala se do země.
"Takhle nemluv. Jasně že máš." odvětila a znova snědla kus zmrzliny.
"Prosím tě, co by na mě asi tak viděl?" koukla jsem se na své tělo. Nikdy jsem nebyla oblíbenec a ani moc hezká. Zato on byl. Jednu dobu to byl nejoblíbenější kluk ze třídy. Kdo by se divil. Je hodný, spravedlivý, miluju dokonce i ty jeho přiměřeně egoistické řeči. I vzhledově je fantastický. Někdo sice říká, že to tak není, ale já snad nikdy nikoho hezčího neviděla. Zbožňuju jeho hnědo-blonďaté vlasy, jeho dokonalé tělo, ale nejvíc jeho oči. Ty zářivě hnědé dokonalosti. Ano, dokonalosti, protože jinak se ani nazvat nedají.
"Všechno: oči, vlasy, ale hlavně tvou povahu - jsi milá, vtipná, prostě ta nejlepší holka!" mluvila zcela vážně. Zavrtěla jsem hlavou.
"Co když se mi vysměje?" odvážila jsem se vypustit z pusy moje obavy.
"Blbost. Sama víš, že takový není."
"Ale…" zarazila jsem se. "Já se bojím." Pohladila mě po zádech. "Co-co když je to správně? Co když je to takhle správně" Že nemáme být spolu?" pokračovala jsem.
"Prosím tě. Každý vidí, že k sobě něco cítíte, tak se zvedni a koukej za ním naklusat a všechno mu vyklopit."
"Kdyby to bylo tak lehké." zašeptala jsem. Pak jsem se zvedla a podala jí ruku. "Půjdeme?" zeptala jsem se s úsměvem a doufala, že tak tuto konverzaci ukončím, jako vždy. A taky že jo. No, to jsem si vlastně jenom myslela. Usmála se a přikývla, ale nenápadně mě dostala až k němu. Říkal, že bude v parčíku pod knihovnou. A taky tam byl. Sakra.
"Camerone, chce ti něco říct!" zavolala na něj a poukázala na mě. Pak někam zmizela. Do háje! Zanadávala jsem. Upřel na mě své úžasné oči.
"Co potřebuješ?" jeho hlas zněl, jako by mě pohladil po duši.
"No já ani nevím." Sice má myšlenka pokračovala, ale zbytek věty, jestli ti to chci říct, jsem si nechala pro sebe. Cameron se rozesmál.
"Nevíš, co potřebuješ?"
"Ale jo." protočila jsem oči v sloup. Přišla jsem až k němu. Stoupl si a zatvářil se vážněji.
"Zamilovala jsem se do tebe." zašeptala jsem s očima zabodnutýma do země. Pohladil mě po tváři, tep se mi zvýšil a já se odvážila doufat.
"Taky tě miluju." pohladil mě po tváři. Mírně jsem zvedla hlavu. Oči mu svítili radostí. Přiblížili jsme se k sobě. Konečně jsem udělala to, po čem jsem toužila už jakou věčnost. Naše rty se spojily. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ten zážitek. Byl k nezaplacení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chcete abychom zveřejňovaly témata týdne?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama