Voda řeší všechno... Bolí tě hlava? Pij více vody. Štve tě někdo? Utop ho!!!

Spojení - první kapitola - druhá část

20. dubna 2017 v 21:35 | Kačule, Sami |  Povídky


Omlouváme se, že další část kapitoly přidáváme takhle pozdě - skoro po měsíci -, ale v poslední době jsme neměly moc času. Pokusíme se to zlepšit a předem děkujeme za komentáře nebo hlasování v anketě. Zajímá nás váš názor, ať už je jakýkoliv. A pokud se vám povídka nelíbí, prosíme, abyste nám napsali, co přesně je vám proti srsti. Děkujeme!

"Neměla bys být ve škole? Ne, že bych tě neviděl rád." pokusil se změnit téma.

"Mám svoje priority. Navíc pořád stíhám." prohlásila jsem. Přikývl a pousmál se. Ještě jsem se ho zeptala na několik věcí, než jsem se ujistila, že je v pořádku. Pak jsme změnili téma. Když jsem se po nějaké době podívala na hodiny, zjistila jsem, že hodina začala už před deseti minutami.

"No to snad ne!" zhrozila jsem se. "Callume, už musím jít. Po škole přijdu." slíbila jsem bratrovi, objala ho a utíkala do školy, co mi nohy stačily. Běžela jsem, jak nejrychleji to šlo.

"Omlouvám se. Já-" začala jsem hned, jak jsem otevřela dveře. Když jsem se rozhlédla po třídě, došlo mi, že tu něco nehraje. Tohle rozhodně nebyla moje třída. Zahlídla jsem čtyři povědomé tváře. Čtyři kluky, co jsem včera poznala. Ne, tohle stoprocentně není moje třída. Všichni se buď uculovali a nebo se smáli naplno.

"Omlouvám se." koukla jsem se na učitele. Byla to mladá, blonďatá učitelka. V jejích azurových očích jsem viděla pochopení. Zase jsem vypadla a využila svoje spojení s lidmi.

Lio, kde jsme?

No to je dost, že ses ozvala! Máme dějepis s třídní! informovala mě Lia a já jsem vyběhla chodbou k učebně dějepisu. Tam už jsem zaklepala. Hned potom, co jsem si vyslechla, jak je strašné přijít hned první den pozdě jsem se posadila k Lie. Sesunula jsem se vedle ní do čtvrté lavice u okna a snažila se dávat pozor a věnovat se úvodním kecům, které si musel na začátku roku od svého třídního učitele vyslechnout každý. Jenže to moc nešlo, a když se na mě Lia po chvíli otočila, už to nešlo vůbec.

"Kdy naposledy ses koukla na hodiny?!" zeptala se mě šeptem rozhořčeně Lia. "A do zrcadla?" dodala ještě s bezmocným pohledem na mé rozcuchané vlasy, než jsem stačila odpovědět.

"No jo, zdržela jsem se u Calluma." pokrčila jsem lhostejně rameny. Po zbytek hodiny do mě naštěstí Lia nehustila, jak je hrozné mít rozcuchané vlasy hned první školní den, takže jsem tu nudu přežila. Na konci jsme si vybírali povinně volitelné předměty. Lia zaškrtla jako první Tvořivou dramatiku a já Doslivtštinu. Už dlouho mě zajímal jazyk a kultura našich sousedů, co nemají spojení. A navíc by byla blbost, přestat se ho učit, když jsem si ho jako Pvp vybrala už v osmičce.

"Doslivtština? Jako vážně?" žasla Lia, když viděla můj výběr.

"Tvořivá dramatika? Jako vážně?" opáčila jsem.

"Jo, Tvořivá dramatika - tam se neučíš." řekla Lia s důrazem na poslední tři slova. Pak už jsme jenom dostali rozvrhy, kde nebylo napsáno, na jaký Pvp jsme byli přiděleni, a mohli jsme jít na koleje. Po cestě jsme si povídaly a rozebíraly včerejší události.

"Víš vůbec, že jsi s tím klukem, Ryanem, mluvila úplně normálně? Docela mě to překvapilo, ale samozřejmě je dobré, že se lepšíš ve vystupování. Hlavně když mluvíš s klukem." usmívala se Lia. Jen jsem obrátila oči v sloup a prohlásila, že to byla náhoda. A taky že byla.

Když už jsme byly skoro u koleje, všimla jsem si hnědovlasé holčičky, co k nám pospíchala.

"Hele, kdo nás sleduje." ukázala jsem na ní. Elis k nám doběhla a sotva popadala dech.

"Lilien... chtěla... bych... ti... něco... říct." vysoukala ze sebe.

"Co potřebuješ?" zeptala jsem se zvědavě.

"No, chtěla jsem s tebou mluvit o tom klukovi, kterého jsi včera zachránila a pak se o něj tolik bála," vysvětlila, když se uklidnila. "On-on má... má... silnější moc, viď? Umí toho víc, než ostatní lidi v jeho věku, že?"

"J-jak jsi na to přišla?" vykoktala jsem ze sebe.

"Jsem stejná." řekla jakoby nic. "Taky toho umím víc než ostatní."

Zůstala jsem na ní zaraženě civět.

"Vážně?" vypadlo ze mě nakonec. Začala přikyvovat. Spadla mi čelist. A Lie nejspíš taky, protože Elis se nesměle usmála a na chvíli zavládlo ticho.

"Počkej, takže mi tady chceš říct, že máš pokročilé spojení? A s čím máš spojení?" otázala jsem se.

"S přírodou. Ale umím toho mnohem víc, jako bych s ní soucítila." přitakala.

"No ty bláho!" uniklo Lie.

Konečně se našel někdo další! pomyslela jsem si, ale nahlas to neřekla, protože jsem věděla, že to pro ni nemůže být vůbec lehké.

"A jak jsi přišla na to, že Callum má taky pokročilé spojení?" zeptala jsem se opatrně.

"Já ani úplně nevím," pokrčila rameny. "Prostě to nějak vím, cítím to z něj."

"Ah, stejně jako Callum. A kolik ti vlastně je?" ptala jsem se na další otázku.

"Šest." zněla odpověď. Už jsem chápala, proč jsem ji tady ještě neviděla. Byla tady první rok a musela řešit, co se svou velkou mocí. Bylo mi jí docela líto.

"A ty s tím chceš pomoct? Ode mě?" žasla jsem. Pomalu přikývla. Já bych pomohla strašně ráda, jen kdybych věděla jak.

"Tak to tě zklamu, ale nevím jak," oznámila jsem jí. "Ale Callum by to mohl vědět. Jestli chceš, zavedu tě za ním."

Vehementně přikývla. "To bych strašně ráda!"

Místo na kolej jsme tedy zamířily ke Callumovi na pokoj.

"Ví tvůj bratr, kde jsi?" uvědomila jsem si cestou.

"No, ne." pípla.

"A sakra." zamumlala jsem si. Vážně se mi nechtělo zase se s ním setkat a koktavě mu s rudým obličejem vysvětlovat, proč jsem jeho sestru vzala za Callumem. Nic jiného mi ale nezbývalo. Podívala jsem se prosebně na Liu, jenže ona s úsměvem zavrtěla hlavou.

Došly jsme za bratrem a osvětlily mu situaci. Já jsem skrz mysl našla Jasona a prozradila mu, kde je jeho malá sestřička, aby se o ni nestrachoval. Za pár minut se u nás objevil. V medově hnědých očích měl ustaraný, ale i rozzlobený, výraz.

"Eliso, slíbila jsi mi, že už nikdy nikam nepůjdeš, aniž bys mi něco řekla." promluvil na ni vyčítavě.

"No jo, vždyť já ti to chtěla říct." sklonila hlavu. Pak se Jason zase obrátil na mě.

"Díky za informování."

V tu chvíli jsem v hlavě uslyšela Callumova slova o tom, jak moc se mi Jason líbí, a můj obličej dostal karmínovou barvu. Jenom jsem se modlila, aby si toho nevšimli.

"Co se stalo?" zeptal se s přidušeným smíchem Jason. Callum smíchy dokonce vyprskl. Potichu jsem zaúpěla. Proč já? Podívala jsem se na Calluma a v mysli, mu poslala jednoduchou a krátkou, ale výstižnou zprávu:

Já tě jednou vážně zabiju...

Smích ho ihned přešel.

"Co se děje?" otočila se tentokrát Elis na Calluma. Jenom se na ni usmál.

"Co přesně tě trápí?" vrátil se k důvodu proč jsme přišly.

"No, já se skoro bojím šlápnout na trávu, protože vidím, že žije a jak v ní proudí míza." zněla odpověď.

"No, já jsem ze začátku chtěl každému pomoct s jeho problémy, ale pak jsem si uvědomil, že na to nemám síly. Zkus se víc soustředit na něco jiného, třeba na stromy. A kdyby ti to nešlo, tak si pamatuj, že každý za život utrží nějakou ránu, ať už duševní nebo fyzickou. To víš, ne? A tak je to nejenom s lidmi, ale i se vším živým." poradil jí Callum. Ani jsem nevěděla, že mám tak vyspělého bratra, ale pokročilé spojení s vámi udělá divy.

"A jak ses s tím vypořádal ty?" zeptala se po chvíli Elis.

"Smířil jsem se s tím, že nemohu všem pomoci; každý má nějaké potíže. A každý má někoho, komu se může svěřit. Nepotřebují mě všichni, a proto pomáhám jen těm, které mám rád a navíc jen tolik, kolik zvládnu. Jinak to nejde." mrknul na Elis.

"A navíc by mu ani jeho blízcí nedovolili, aby svoje síly přecenil a tak sám sebe oslabil." prohlásila jsem a přátelsky do Calluma strčila. Najednou se mu protočili oči a spadl na postel. Všichni se k němu vrhli s neskrývaným strachem. Já se jen pousmála.

"Na tohle už ti neskočím, brácha."

Pootevřel jedno oko a pak se na mě zaškaredil.

"To není žádná sranda, když nespolupracuješ!" zaláteřil.

"Kolikrát jsi to už udělal?" zeptala jsem se podezíravě. Se šibalským úsměvem pokrčil rameny.

"Tak možná desetkrát... nebo dvacetkrát."

"No to si ze mě střílíš!" vyjekla jsem ne moc nadšeně. Jemu ale jako by to bylo naprosto šumák. Jednou se z něj vážně zblázním. Pak jsem za sebou uslyšela Liin smích a otočila jsem se. Jason se na mě zkoumavě koukal, takže jsem zase okamžitě zrudla.

"Co je s tebou? Neboj se mě, já nekoušu." zeptal se pobaveně Jason.

"Ona se nebojí, ona koktá." ozval se zase Callum.

Nesmíš zabít svého mladšího bratra, opakovala jsem si pořád v duchu.

"No to bys vážně neměla." poznamenala Elis a já si uvědomila, že jsem to jednou řekla nahlas. Můj obličej se zarděl ještě víc, což bylo co říct, když už jsem byla rudá jako rak.

"Potřebovala bys trochu vzduchu, kočko. Sice jsi kus, ale nemusíš se rozplácnout na podlaze." ozval se Jason.

Musela jsem zčervenat ještě víc. Začala se mi motat hlava a po chvíli už jsem jenom cítila, jak padám k zemi, před očima se začíná objevovat černota. Pak jsem uslyšela Jasonův hlas, jak říká:

"Jako bych to neříkal."



Když jsem se probrala, k mému překvapení tady bylo o člověka víc. Kdy sakra Jeremy přišel? Pak jsem si všimla, že jsem celá mokrá a Jason na mě zálibně hledí. Měla jsem mokré celé tričko! Instinktivně jsem věděla, že ten, kdo mě celou zlil, byl Callum. A Lia ho jenom tak nechala. Safra! Já ty dva jednou zaškrtím. Doopravdy.

"Ahoj Jeremy." pozdravila jsem ho rezignovaně. Jason nakrčil nos, nejspíš se mu to nelíbilo.

"Tebe pozdraví, ale mě ne?" zeptal se uraženě.

"Pro jednou nejsi středem pozornosti, no. Se z toho nezblázníš." protočila oči Elis.

"Taky tě mám rád, sestřičko." povzdechl si Jason s rychlým pohledem na ni, ale pak se zase vrátil k pozorování mého výstřihu. Proč se mi tam musí sakra pořád koukat?! Zvedla jsem se ze země a rozhodla se konečně zamířit na pokoj.

"Jdu na pokoj." oznámila jsem všem a odešla z ošetřovny. Hned u dveří si mě odchytila sestra s tím, že Calluma už pouští, takže jsem nemohla jenom tak zmizet, aniž bych byla viděna. Ještě než jsem mohla zalézt někam do soukromí, jsem byla donucena doprovodit Calluma. S mokrým tričkem.

Vrátila jsem se do jeho pokoje a hodila po něm netrpělivý pohled. Sestřička mu to určitě řekla už předem, aby se připravil. Coural se jako šnek. Klidně bych se vsadila, že to dělal schválně. Chtěla jsem, abychom šli jen já, Callum a Lia, jenže k mému popuzení s námi šli i kluci s Elis. Elis s Jeremym by mi ani nevadili, ale Jason a jeho pohled přikovaný k mému výstřihu mě znervózňoval. Šli jsme potichu, jen Elis s Callumem mleli pantem o pokročilých spojeních.

Zničehonic Callum zmlkl a já od něj ucítila bodnutí strachu. Zapátrala jsem tedy po okolí a ucítila dalšího spojeného s lidmi. A s tím jsme se už setkali. Zrovna včera.

Stoupla jsem si před bratra a nespouštěla oči z blonďáka, který se vynořil zpoza rohu ošetřovny. Přiblížil se k nám.

"Jestli ti to nedošlo, tak já jsem schopná ti udělat druhého monokla." pohrozila jsem mu. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se všichni kolem mě usmívají. Jenom Callum a Elis byli schovaní za námi.

"Nestydíš se náhodou před kluky?" rýpnul si.

"Ty nejsi kluk - u tebe vzala evoluce zpátečku, takže jsi opice." vrátila jsem mu to. S přimhouřenýma zeleno-modrýma očima ke mně přešel. Bylo na něm vážně hodně vidět, jak ho to naštvalo.

"Nemyslel jsem si, že si tak hloupá." zašklebil se.

"No já nevím, kdo tady má IQ tykve." prskla jsem. Zaťal ruce v pěst. Už se držel jen z posledních sil.

"Znova ti to opakovat nebudu: Necháš Calluma na pokoji." zavrčela jsem. To už mu praskly nervy a s výkřikem, že mu nebude rozkazovat žádná malá mrcha se po mě ohnal. Bylo to dost neohrabané a já to lehce odvrátila. V tu chvíli na něj kluci ihned vyjeli a znehybnili ho.

"Až se příště budeš chtít prát, tak se to v první řadě nauč. A když už budeš šprtat, zopakuj si i slušné chování." oznámil mu hrozivě klidným hlasem Jason.

Blonďák nasupeně odešel. Došli jsme až ke Callumovi na pokoj, kde jsme ho nechali s tím, aby se připravil na zítra do školy. Rozvrh mu předal jeho spolubydlící. Měl štěstí, že má jenom šest hodin, protože jak já a Lia, tak i kluci jsme měli odpoledky. Jenom každý jiné, jelikož jsou kluci o ročník výš. Pak už jsem se konečně mohla dostat na svůj pokoj. Konečně moje vlastní soukromí. A suché, neprůhledné tričko. Jakmile jsme odcházeli z Callumovi koleje, kluci nás poprosili, jestli bychom nedoprovodily Elis k ní do pokoje. Souhlasily jsme.

Večer už sem si jenom zašla do sprchy a splnila si hygienu. Pak už mě čekala postel. Na to, že byla škola jenom jednu hodinu, to byl dost náročný den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tak co si zatím myslíte o naší povídce?

Líbí se mi
Počkám si a uvidím
Nelíbí se mi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama